Naše Rozinka
Už když jsem si Rozinku pořizovala, koketovala jsem s myšlenkou, že bych ji někdy mohla poslat na námluvi za nějakým kocourem. Ale při pobytu na kolejích to nešlo. Cestovat s malými koťaty z Prahy do N.B.City autobusem bylo nepředstavitelné a že bych se dva měsíce nepodívala domů, to bych nezvládla :) Jsem takový maminčin mazánek :D Tak po druhém mrouskání jsem se pod nátlakem spolubydlící (člověk se jí ale nemůže divit), že Rozinka půjde na antikoncepční injekci. A byl klid.
Ale jak čas běžel, věci se měnily a já i s Rozinkou jsem se přestěhovala do Velkých Přílep. Do rodiny přibyla Sárinka. Rozinka už zase proděla pár mrouskacích období a tak znovu vyvstala otázka, zda kastrace nebo koťata.
Přítel dostal nabídku od kolegyně z práce, že mají známou, která má modrého britského kocour a tak při dalším mrouskání jela Rozinka na výlet za Prahu. S kocourem si ale nepadli moc do oka. Kocour nevěstu vesele přehlížel a Rozinka tak byla dva dny zalezlá pod gaučem. Tohle se tedy nepovedlo. Rozinka se tak vrátila domů bez naděje na koťata.
Půl roku byl klid, ale pak přišlo další mrouskání a situace začala být neúnosná. Štěstí ale stálo při náš a přítelova kolegyně z práce si mezi tím pořídila svého vlastního kocour, černě stříbřitě mramorovaného (whiskas) fešáka jménem Jonáš. Ale to jsem se dozvěděli pozdě. Tak jsem toužebně očekávali další mrouskání. Jako kdyby to Rozinka věděla a za měsíc to na ní přišlo znova. Tentokrát jela 9.3.2009 do Prahy k Jonášovi.
To vša rodina Jonáše netušila, do čeho se pustila a jak probíhají kočičí námluvy. Že jsou dost divoké a hlavně velmi hlučné. Jonáš ještě nebyl ani roční kocour, zkušenosti neměl také žádné, ale nechyběl mu elán, odhodlanost a vytrvalost. Po pár bitkách si srdce naší Rozinky získal a ostatní členové rodiny tak zažívali dvě bezesné noci. 11.3.2009 po návratu domů už nezbývalo nic jiného než čekat.
Za měsíc se trochu začala kulatit. Musím se přiznat, že v odchovu mláď jsem značný amatér. Sice mi doporučovali navštívit zvěrolékaře, aby ji vyšetřil a provedl ultrazvuk, ale já jsem tak bála, že mi řekne, že tam žádné kotě není. Raději jsem tomu nechala volný průběh. Měla jsem zjištěny všechny nonstop veterinární lékaře v Praze a blízkém okolí, ale doufala jsem, že je nebudu potřebovat.
Týden před předpokládaným termínem se chudák Rozinka neohla ani k zadečku, aby se očistila, že jsem jí musela dočasně vypomáhat. Když jsem to vyprávěla kamarádce, řekla jen: "To jich tam je víc, jak čtyři. Do čtyř koťat se ohne."
A měla pravdu. Ze 13. na 14. května 2009 se narodilo pět drobečkou. Rozinka celý porod zvládla sama. Všech pět koťat jsou stříbřitě mramorované. Dvě černě (po tatínkovi whiskas) Mína a Merlin (Merluše) a tři modře - Madla, Monika a EM (jediný kluk).
Náhledy fotografií ze složky Rozinka